kocky.virtualne.cz > Kočky > Moje kočky > Max
Narozen:
asi 8/2001
U nás:
od listopadu 2003
... není tak úplně můj, stejně jako to bylo s Raketou a Rakvičkou. Ségra je měla všechny u nás v úschově, dokud nebude bydlet někde, kam by si je mohla vzít sebou. Teď už je to jenom Max. Ségra ho dostala v červnu 2003; původní majitelé, kteří si ho nemohli nechat, ho našli jako koťátko v říjnu 2001.
Je to zrzavý, dlouhostrstý, (asi) nečistokrevný kocour. Oproti standardním dlouhostrstým kočkám nemá placatý obličej, ale naopak pěkně špičatý čenich. Před příchodem k nám byl vykastrovaný a podle mých a ségřiných zkušeností jsou na něm postupně vidět druhotné následky tohoto zásahu - hraje si (nejradši má koule ze zmuchlaných novin) a ségra tvrdí, že od tý doby blbě kouká, to nevím, na mě takhle koukal vždycky. Ale lísá se.
12.11.2004: Milan našel Maxe doma se zlomenou pravou zadní nohou. Odvezli jsme ho do kočičí nemocnice, kde si ho nechali, musí ho dostat ze šoku a tak za 2-3 dny ho budou operovat. Snad mu nožičku opraví...:-(
15.11.2004: Max je na tom konečně tak, že zvládl pořádné vyšetření. Nic povzbudivého - kromě zlomené nohy je ještě levá zadní vykloubená a má několikrát zlomenou pánev. Pokousal ho pes, doktor našel dokonce kousnutí. Pánev prý časem sroste sama, vykloubenou nohu budou taky muset operovat. Dneska odpoledne...
14.12.2004: Po měsíci od operace je Max prakticky v pohodě. Chlupy dorůstají pomalu, takže vypadá poněkud směšně a občas mám pocit, že si je toho vědom a proto je naštvanej na všechny okolo; k tomu ho ještě trápí nuda, protože nemůže ven. Ale už v pohodě vyleze na gauč, na křeslo, i na opěradlo křesla, dokonce z toho opěradla kousek přeskočí i na skříň. Se skákáním to asi valné nebude, ale aspoň tak... A až mu dorostou chlupy (ovšem při délce jeho srsti to vidím tak zjara), tak myslím zakrejou ty drobné nedostatky v ladné chůzi.
13.3.2005: Max je už úplně v pořádku. Kdo neví, co prodělal za úraz, nepoznal by to. Snad jen ty jeho dlouhé chlupy ještě nejsou tak docela stejně dlouhé. Během jeho léčení a rekonvalescence mi o to víc přirostl k srdci, že jsme se domluvily se ségrou, že už jí ho prostě nemůžu vrátit, až by na to přišel čas. Takže Max je už úplně můj.
12/2007: Maxík, to je Milášek. Kočka, která s vámi chodí jako pejsek, čeká na vás na místě, kde parkujete auto, když máte přijet domů - no není to skvělé? Taky si povídáme, Maxík odpovídá na otázky, někdy i sám něco sděluje. Nerozumím mu vždycky všechno, ale protože je veskrze spokojený, nejsou to asi stížnosti. Někdy se musíme prostě dohodnout - když se rozhodne, že nejlepší místo na spaní bude přímo před monitorem mého počítače, trpělivě mu 4 dny vysvětluju, že to prostě není nejlepší místo. Nakonec si vybral místo vedle monitoru na hoře papírů, a dohodli jsme se.
leden 2009: Max si vybírá další ze svých devíti životů. Pokud vím, tak je tohle třetí. Na začátku roku prošel akutním selháním ledvin. Nyní se zdá, že to nejhorší máme za sebou; teď musíme dodržovat dietu, která je sice finančně náročnější, ale Maxík je naše nejdražší kočička, to už dávno víme. Máme veliké štěstí, že Maxovi (aspoň zatím) ta dietní strava šmakuje a nemusíme to do něj tlačit násilím.
15.2.2009 Max umřel.
Je nebo není Max mainská mývalí kočka?